Poznej moderní Izrael
Czech Hungarian Slovak English Israeli Polish German

Přidejte si nás na facebook!

Ekonomika Státu Izrael

VI. Ekonomika

Víte že…

  Izrael má nejvíce firem v indexu NASDAQ s výjimkou Severní Ameriky.

Systém rozvodu vody (National Water Carrier) byl dokončen již v roce 1964.

S

tartovní podmínky pro vybudování prosperujícího soběstačného státu měl Izrael více než složité nejen v případě politické situace, ale i geografické polohy, jež zemi do vínku příliš bohatství nenadělila. Izraelské území neoplývá ani nerostnými surovinami, ani jednoduchým terénem, nachází se v subtropickém klimatickém pásu s minimem srážek, velkou část území tvoří poušť a zbytek půdy nebyl před vznikem státu nijak významně využíván. Pokud do rovnice přidáme permanentní stav ohrožení, je poměrně s podivem, že se Izraeli podařilo nejen přežít, ale navíc ještě prosperovat nade vše očekávání. Možná to souvisí s tím, že Izrael si ani nemohl dovolit luxus prohry, a proto přicházel a stále přichází s inovacemi, které jeho znevýhodnění proměňují v přednost.

Od počátku své existence je Stát Izrael bezesporu neuvěřitelným příkladem ekonomického úspěchu navzdory všem překážkám. Z počátku se o řízení hospodářství země staral především stát. V duchu levicové filozofie státem řízená socialistická ekonomika charakterizovala Izrael do 60. let minulého století. S drsným procitnutím v následující dekádě, o které se postarala jomkipurská válka a následné ropné embargo a celosvětová ekonomická krize, se však Izrael potýkal s velkými ekonomickými problémy, rostoucí inflací a nezaměstnaností, úpadkem klasických průmyslových odvětví a neúnosnými výdaji státu. Byl to nicméně opět stát a jeho představitelé, kteří sáhli k politice zásadních strukturálních reforem, které pomohly Izraeli přejít z levicového modelu k tržní ekonomice. Ačkoli stát je v Izraeli stále velmi silným hráčem, provedené změny v kombinaci s příznivou celosvětovou ekonomickou situací přivedly zemi v 90. letech k ohromnému hospodářskému růstu.

Židovští přistěhovalci do Palestiny ještě před vznikem státu využívali finanční kapitál, který jim poskytovali jejich souvěrci ze zahraničí a s jeho pomocí v jišuvu budovali první továrny, převážně na textil. Velká většina z imigrantů v romantickém pionýrském duchu odcházela také na venkov a zakládala zemědělské usedlosti, kibucy nebo mošavy, které v duchu levicové pospolitosti začaly obdělávat a zúrodňovat půdu, pěstovat zejména ovoce a zeleninu a prodávat je na trzích ve městech. V situaci, kdy ale pouze 20% izraelského území tvoří obdělávatelná půda, muselo být do zemědělského sektoru vznikajícího státu ale investováno víc, než jen nadšení. Základem izraelského úspěchu v zemědělství, ale i v dalších odvětvích hospodářství, byl zpočátku jistě systém státních dotací a centralistické řízení, ale obecně jej spíše charakterizuje dlouhodobé investování do technologických inovací a aplikovaného výzkumu. Důraz státu na výzkum a vývoj technologických inovací a zlepšováků, které maximalizují výnosy a zisky, byl a je v prostředí s limitovanými zdroji naprosto klíčový.

V logice omezeného počtu možností se Izrael soustředí na maximální vytěžení všech dostupných zdrojů, které má k dispozici. Po ropné krizi v 70. letech začal například investovat do solární energie – v současnosti má snad každý dům v Izraeli na střeše solární panely na ohřev vody (první solární bojlery byly ale v Izraeli vynalezeny a instalovány již v 50. letech…).

Podobně v zemědělství Izrael vyprodukoval komplikovaný systém zavlažování (rezervoáry vody, kanály, postřikování), klíčový pro zisk úrody v podmínkách s nestálými a nedostatečnými srážkami. Typickým pro jeho zemědělskou produkci se stalo i použití nových hnojiv a stále se zlepšující skleníky. Izrael je díky těmto investicím v zemědělské produkci s výjimkou osiva (jež potřebuje dostatek plochy k pěstování) naprosto soběstačný. Navíc je známým vývozcem potravin, zejména citrusů, ale také květin. Důkazem úspěchu této politiky je i nízký počet zaměstnanců v zemědělství, které v Izraeli dosahuje necelých 10% populace, včetně osob pracujících v navazujících službách.

 

zážitek práce na kolektivní farmě můžete zažít i dnes, existuje mnoho nabídek na pobyt dobrovolníků. Jde o zajímavou možnost seznámit se s lidmi z celého světa a zkusit něco nového. Ale nemylte se, je to tvrdá práce J

V oblasti průmyslu je základ obdobný – výstavba prvních továren započala již před vznikem státu s podporou kapitálu ze zahraničí, bylo tedy na co navázat. V prvních letech existence však úroveň průmyslu byla velmi nízká, investice směřovaly především do zemědělství. V průběhu další existence státu se však i tato část hospodářství neuvěřitelně vzmohla a v současnosti je jednoznačně páteří izraelské ekonomiky. Izrael se zaměřuje zejména na rozvoj tzv. „high-tech“ průmyslu, jeho společnosti vynikají v oblasti jako je vývoj a aplikace softwaru, telekomunikace, farmaceutika. Velkou část příjmů generuje i sektor služeb a to zejména turismus. Izrael je ale i jedním ze tří center broušení a obchodu s diamanty (vedle Antverp a Indie).

Sektor služeb je jedním z nejproduktivnějších sektorů v Izraeli, je v něm zaměstnáno přes 80% Izraelců. Vzhledem ke geografické poloze, bohaté minulosti a příjemnému klima je Izrael především jedním z hlavních cílů mezinárodního turistického ruchu. Každoroční příliv statisíců turistů (přibližně 3,5 miliónů) významnou měrou přispívá k navýšení zisků státního rozpočtu, v roce 2014 to bylo 7,3%. Současně turismus zaměstnává přibližně 8% práceschopného obyvatelstva. Izrael nabízí vedle náboženských památek, historická místa a objekty, přírodní parky, nádherné scenérie a zajímavou floru a faunu. Po zemi je možné cestovat jak s baťohem na zádech, tak ji navštívit v lesku luxusních hotelů.

Stejně jako v jiných odvětvích, i v průmyslu se vyplácí izraelská politika podpory výzkumu a vývoje. Výsledky práce vědců jsou přínosem pro celé hospodářství a stát je štědře podporuje. Sektor vědy a technologií se proto rozvíjí s neuvěřitelnou rychlostí a má vysoký podíl na izraelském HDP. Tato skutečnost zpětně společnostem umožňuje vyhledávat nadějné vědce a pracovníky a nabízet jim nejen účast na zajímavých projektech, ale i zajímavé finanční ohodnocení. Izrael nabízí zahraničním pracovníkům (v manuální práci i specializovaných pozicích) možnost udělení přechodného pobytu. Firmy podnikajících v oboru „high-tech“ jsou povětšinou soustředěny do pásu měst podél pobřeží Středozemního moře, kterému se pro jejich nesporný přínos začalo přezdívat „Silicon Wádí“ (pozn.: wádí je arabský výraz pro vyschlé řečiště).

Nobelovu cenu v různých oborech získalo již jedenáct izraelských občanů. Za ekonomii má Izrael dva laureáty, za chemii získalo cenu celkem 5 Izraelců - posledním z nich byl v roce 2013 profesor Arieh Warshel působící na univerzitě v Los Angeles. Izrael má rovněž jednoho laureáta za literaturu a tři jeho občané byli oceněni Nobelovou cenou míru.

Zisky, které sektor vědy a výzkumu produkuje, a přínos, které jeho produkty mají na efektivitu hospodářství, jsou ale rovněž výsledkem systematické investice do vzdělávání. Státní pobídky sice významně klesly v posledních několika desetiletích, ale zejména vysokoškolské vzdělání je v Izraeli stále na vysoké úrovni, což se odráží i v úspěších jeho absolventů.

Povinná školní docházka je v Izraeli až do 16 let, ale bezplatně lze studovat až do dovršení 18 let. Školy jsou státní, se sekulárními osnovami nebo náboženské, které při vyučování kladou důraz na výuku judaismu. Existují rovněž soukromé náboženské školy (ultra-ortodoxní), v nichž jsou sekulární předměty velmi omezeny. Arabské a drúzské děti chodí do specializovaných škol, v nichž se vyučuje v arabštině. Děti lze samozřejmě umístit i do soukromých mezinárodních nebo církvemi vedených škol, které jsou většinou vedeny v angličtině nebo francouzštině. Střední školy podobně jako v České republice poskytují buď obecné vzdělání gymnazijního typu, nebo specializované učební obory, a jsou zakončeny maturitou.

Vysokoškolské vzdělání je v Izraeli pro židovské studenty posunuto v čase, neboť většina z nich po střední škole nastupuje na povinnou vojenskou službu. Vysokoškolské vzdělání je placené, ačkoli stát samozřejmě financuje státní vysoké školy. Vedle klasických univerzit v zemi existují různé typy doplňujícího, krátkodobého studia v institucích, které nejsou akreditovány jako univerzity, intenzívní jazykové kurzy, apod.

Nejznámější izraelské univerzity a instituty vysokoškolského vzdělání:

Hebrejská univerzita v Jeruzalémě – založena 1925, zastoupení prakticky všech oborů

Telavivská univerzita – největší univerzita v zemi, založena 1956 v Tel Avivu, zastoupení prakticky všech oborů

Haifská univerzita – založena 1963, známa pro svoji kvalitní katedru arabistiky, studuje zde hodně izraelských Arabů

Univezita Bar-Ilan – založena 1955 v Ramat Gan, zaměření na studium sociálních věd a židovského dědictví

Ben Gurionova Univerzita – založena 1967 v Be´er Ševě, zaměřuje se na studium a výzkum přírodních věd spojený s aplikací zejména v zemědělství.

Weizmannův institut vědy – založen 1934 v Rechovot, zaměření na studium matematiky, fyziky, chemie a přírodních věd.

 

Weizmannův institut vědy

Izraelský institut technologie, tzv. Technion – jedna z předních světových výzkumných institucí založena 1924 v Haifě, poskytuje možnost vzdělání a postgraduálního výzkumu v technologických oborech, medicíně a architektuře

V současnosti na osmi hlavních izraelských univerzitách studuje cca 170 tisíc studentů. Počet studentů všech vysokoškolských programů dosahuje výše asi 280 tisíc (2010). Školy se rovněž opakovaně objevují ve statistikách nejlepších univerzit světa.

Izraelský hospodářský úspěch, zejména v posledních letech, kdy jeho hospodářství prosperuje i navzdory celosvětové krizi, je jednoznačně impresivní a dokazuje, že v mnoha oborech je Izrael „place to be“. Výše byly zmíněny některé aspekty vedoucí k izraelskému ekonomickému rozmachu, jako státní pobídky a systém vzdělání. Nicméně stojí pravděpodobně za to zmínit i další, méně zjevné důvody, které podporují úspěch v tolika oblastech. Může jimi být bezesporu i samotný charakter izraelské společnosti, která je velmi silně na prahu dospělosti formována zkušeností povinné vojenské služby. Ta je v izraelských podmínkách nejen těžkou zkouškou, ale rovněž napomáhá rozvoji samostatnosti, schopnosti velet a rozhodovat se. Dva nebo tři roky služby jsou jistě formativním obdobím, kterým (a jistě o tom lze dále debatovat) získávají Izraelci neocenitelné zkušenosti oproti stejně starým lidem kdekoli na světě. Podobně možná hospodářský růst podporuje přetrvávající pionýrský duch izraelské společnosti, sestávající povětšinou z přistěhovalců, vítající výzvy a rizika. Pragmatickým stimulem k boomu pak bezesporu v klíčových 90. letech byl příliv vzdělaných imigrantů z bývalého Sovětského svazu, jejichž velká část před odchodem do Izraele studovala nebo pracovala na špičkových sovětských školách a zařízeních.

Izraeli se však v oblasti základní dostupnosti nerostných surovin možná blýská na lepší časy. V minulosti nevzdal pátrání po možných zdrojích nerostného bohatství, a to se vyplatilo. V roce 2009 bylo v pobřežních vodách na severu země objeveno bohaté ložisko zemního plynu (Tamar), které obsahuje velké zásoby této strategické suroviny a které začalo bát komerčně využíváno na jaře roku 2013. Izrael tak nejen zvládl pokrýt ztrátu dodávek egyptského plynu (v souvislosti s politickou situací v zemi), ale podepsal i dohodu o dodávkách do stejně postiženého Jordánska. Izrael nadále provádí intenzívní výzkum a daří se mu odkrývat další ložiska této suroviny, největší bylo objeveno v roce 2010 – pole nazvané Leviathan se teprve připravuje na těžbu.

Mohlo by Vás zajímat –

-          Izrael se v roce 2010 stal členem OECD (Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj)